povídky

Z naší pošty

Do autobusu nastoupila mladá maminka s dítětem. Přisedla si na sedadla, kterým se lidově říká čtyřka. Jelikož tam bylo jedno místo volné, maminka si své dítě držela na klíně.Naproti ní seděl pán ve středních letech v obleku a vedle něj mladý vysokoškolák.

Indikátor je v řeči Bruselu osoba, které poskytujeme podporu. Takové řekněme měřidlo naší pomoci. Jedním z našich indikátorů byl téměř devadesátiletý skaut. Znali jsme ho dlouho. Chodil k nám do Pečuj doma, když mu nebylo ještě osmdesát. V podstatě nic nepotřeboval. Byl čilý. Učil malé skauty lesní moudrosti. Měl pověst znamenitého stopaře. Byl vášnivým redaktorem a vydavatelem Skautských listů, ...

Rodinné centrum Slunečnice vyhlašuje výtvarnou soutěž pro všechny děti do 15 let z Berouna a okolí na téma “BABI, DĚDO, VYPRÁVĚJTE O VÁNOCÍCH!” Požádejte, děti, babičku nebo dědu, aby vám vyprávěli, jak prožívali Vánoce, když byli sami dětmi jako vy. Měli doma vánoční stromeček? Jak vypadal? Jaké vánoční zvyky dodržovali? Pomáhali mamince s přípravami? Co všechno se jedlo u vánočního stolu? Jaké dostávali dárky?

Budu vám vyprávět příběh starý bezmála 30 let.

Když mi byly 4 roky, dovezli mě do školky, internátní. Nevěděl jsem, že je to škola se školkou, jen jsem časem zjistil, že tam budu spát s dětmi v jednom pokoji a nevěděl jsem proč.

Někdy vzpomínám.

Bylo nebylo jako v pohádce, nikam na západ se nesmělo. Pouze kouzelný papírek opravňoval přejezd, přelet, přechod přes tu pomyslnou čáru-hranici.